Věci, které denně potkáváme, situace, do nichž jsme vrženi svým životem i lidi okolo nás většinou rozdělujeme do dvou skupin: na dobré a špatné. Obyčejně ale tímto neskončíme. Zatímco dobré věci nám přináší příjemné pocity, špatné nám přináší utrpení a problémy; proto ty první vyhledáváme a těm druhým se vyhýbáme. Jak je to ale s objektivitou našich názorů na svět? Proč věci pro mne příjemné druhému vadí a naopak? Proč jednomu člověku chutná určité jídlo, zatímco druhému nechutná? Co je dobré a co špatné?
Je to otázka, kterou je dobré si položit. Zajímáme-li se o názory ostatních lidí, zjistíme, že tu samou věc vidí různí lidé různě. A co je nanejvíc podivné, během naší pouti životem se i náš vlastní pohled na jednu věc mění. Jaká je tedy pravá tvář věcí?
Pravá skutečnost je taková, že nejsou ani dobré, ani špatné věci. Jsou prostě věci. Rozlišení na dobré a špatné provádí naše vlastní mysl, proto je u každého jiné. Jen naše mysl, naše ego, hodnotový žebříček případně naše zvyky nám našeptávají, které věci jsou dobré a které ne, a to ještě dříve, než je skutečně poznáme.
K čemu je nutné si toto uvědomit? K dosažení vnitřního míru a harmonie a tím spokojeného života. Lidé se snaží změnit vše kolem sebe, ale nechápou, že to hlavní, co je třeba změnit, jsou oni sami a jejich pohled na svět kolem nich.
Dobré a příjemné věci milujeme a jsme ochotni toho hodně obětovat, abychom jich dosáhli. Naopak nepříjemným věcem se vyhýbáme a snažíme se je co nejvíce potlačit.