Jednou se stalo, že se převrhl královský kočár a král a jeho sluha se octli v temné propasti. Král zuřil. Chvilku se vztekal, pak zas fňukal jako děcko, třásl se strachy nebo klnul osudu. Sluha klidně seděl, tu a tam řekl konejšivé slovo a zas usměvavě mlčel dál. Vtom se z nebe spustil bílý žebřík a neviditelný hlas řekl:
"Tento žebřík vede na zem. Ale vylézt po něm může jen ten, kdo je z vás dvou mocnější."
Král na sluhu ani nepohlédl a o překot se vrhl k žebříku. Jenomže žebřík frnk!... a zmizel v mracích stejně rychle, jak se objevil. Po chvíli se žebřík spustil znovu. Sluha pokojně vstal, vzal krále do náručí a vynesl ho až na pevnou zem.
"Ale jakto? To je podvod!" blekotal zmatený král. "Já jsem přece ten mocný! Ovládl jsem Indii a ovládl jsem Čínu! Vládnu celé polovině světa!"
"Vidíš, a přece jsem mocnější já," usmál se na něj bez posměchu sluha. "Já jsem totiž ovládl sám sebe, víš?"