Jednou šel krajem slavný mudrc a provázel ho dav nadšených žáků. Vešel do malé vsi a vtom se k jeho nohám vrhla žena a hlasitě plakala:
"K čemu je mi tvé učení? Právě mi zemřelo jediné dítě! Učiň zázrak, vrať mi mé dítě, a teprv potom uvěřím tvé moudrosti!"

Jednou se stalo, že se převrhl královský kočár a král a jeho sluha se octli v temné propasti. Král zuřil. Chvilku se vztekal, pak zas fňukal jako děcko, třásl se strachy nebo klnul osudu. Sluha klidně seděl, tu a tam řekl konejšivé slovo a zas usměvavě mlčel dál.

Byl jednou jeden bystrý mladík, který nadevše toužil po vzdělání a moudrosti. Dal se na studia fyziognomie a školil se v umění, jak z rysů a výrazu tváře poznat lidskou povahu. Byl na studiích sedm roků. Představovalo to pro něj velkou oběť, protože musel žít v cizí zemi. Až konečně složil všechny zkoušky a pyšný na své vědomosti vyjel k domovu.

Na jednom ostrově obsluhoval maják velmi hodný a ústupný chlapík. S každým chtěl vycházet dobře a prostě neuměl říct ne. Jednou za čas dostával z královských zásob láhev vzácného oleje, aby měl čím plnit strážnou lampu. Nebe bylo jasné a moře poklidné. Zrána přišla za strážcem majáku stará vdova.

Šel mudrc Dévánanda lesem a náhle slyšel přenáramný pláč. Rozhlédl se a viděl na pařezu jakéhosi hocha s hlavou v dlaních, jak naříká jako o život.