Jistý mládenec jménem Džíva zvěděl, že kdesi v hustém lese žije čaroděj. Ten prý umí vyvolávat duchy a ti pak lidem slouží jako otroci. Džíva velmi zatoužil mít takového ducha.

Nevím, zda si ještě vzpomínáte, ale to, co sudička nad kolébkou vyřkne, to je neodvolatelné a žádná moc vesmíru to nemůže vzít zpět.Jednou se stalo, že dvě starší sudičky se nějak hloupě pohádaly a začaly si dělat naschvály. Jedna řekla bílé - druhá hned musela říct černé. Jedna řekla ano - a druhá řekla ne.

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl trochu špatnou povahu. Otec mu dal pytlík hřebíků a řekl mu, že vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem.

Jeden král chtěl zjistit, který z jeho synů je moudřejší a měl by jednou vládnout říši. Každého zvlášť přivedl před dva rouškami zakryté obrazy.
"Na prvním obraze je člověk, který ti může ze všech lidí světa nejvíc ublížit. Na druhém je člověk, bez jehož pomoci se nikdy neobejdeš. Uhodneš-li, kdo je na obrazech, budeš králem ty."

Tato pohádka se vypráví pro poučení mistrům. Třeba se chcete zeptat: mistrům čeho? Čehokoli. Všeho, o čem si člověk myslí, že to dokonale zvládl a že už se mu nemůže nic stát. Jde lesem mladý tesař se sekyrou a náhle spatří na pasece draka. Drak se nevšímavě pase a tesař se zatetelí blahem.