Vypráví se, že kdesi na světě roste Strom splněných přání a kdo pod ním sedí, tomu se splní všechno, nač jen pomyslí. Jenže ten strom prý vypadá zcela obyčejně, takže stejně nikdo neví, který to je.
Kráčí tulák loukou a usedne pod košatý dub.

Byla jedna matka, která nade všechno milovala svoji dceru. Navštívila starou slavnou vědmu, aby si od ní vyprosila amulet. Vědma napsala pár slov a vložila je do malého pouzdra. Potom to pouzdro dobře zavřela.
"Amulet má jméno "štěstí mateřské". Drž ho tři dny a tři noci v ústech. Co je tam psáno, po tom nepátrej!"

Záchranná loď objevila muže, který léta žil na pustém ostrově. Námořníci se ho ptali, jak si tam zachoval zdravý rozum a trosečník jim vyprávěl:
"Když už jsem málem šílel ze samoty, náhle jsem našel lidské stopy. Neumíte si představit, jak jsem byl nadšený! Nikdy jsem po nikom netoužil víc než po tom neznámém člověku tenkrát. Hledal jsem ho všude, ale marně.

Byla jedna škodolibá stará hadrářka. Nad cizím trápením celá pookřála a cizí žal jí zvedl náladu. Zvlášť svoji sousedku přímo nesnášela. Raději by si ukousla jazyk, než by jí řekla "Měj se dobře!", a každá sousedčina radost jí pěkně pila krev.

Žila byla jedna stará paní, kterou v celém kraji znali jako Uplakanou babičku. Plakala a bědovala, ať bylo ošklivo nebo hezky. Někdy svítilo slunko a jindy lilo jako z konve, ale ať bylo jak bylo, babička jen naříkala: "To je ale hrozné počasí!"