Byl jednou jeden tak skvělý malíř, že uměl klamat lidské zraky - nešlo poznat, kde končí obraz a kde začíná skutečnost. Sám císař ho pozval, aby zkrášlil jeho palác. Ale malíř byl zlomyslný chlapík a rozhodl se udělat z císaře hlupáka. Třikrát se císař zmýlil a pokaždé to viděl celý dvůr. Nejdřív se pokusil projít dveřmi, které byly na zdi pouze namalované. Poté chtěl mávnutím odehnat mouchu, jejíž obraz zdobil desku stolu, a konečně vykřikl strachy, když málem stoupl na spícího hada, nakresleného na bílé podlaze.
Císař malířův výsměch spolkl. Vyjádřil uznání za dokonalou práci a pozval umělce na druhý den. Když malíř kráčel po bílé podlaze síně, stoupl na spícího hada, had se vymrštil a uštkl ho.
"Jsi větší hlupák než já," řekl umírajícímu malířovi císař. "Tvá pýcha tě zbavila pudu sebezáchovy.