Byl jednou jeden král a ten už byl tak starý, že se sám rozhodl předat trůn někomu mladšímu. Povolal k sobě všechny učence své říše.

Kráčeli městem tři: osel, dědeček a vnuk. Dědeček se vezl na oslovi, vnouček cupkal pěšky. Vtom jeden kolemjdoucí pohoršeně vykřikl:
"No tohle! Nestydíš se, dědku? Ty si jedeš a to ubohé děcko necháš běžet. Nevidíš, jak má malé nožičky?"

Po okraji pouště plynuly dvě říčky, jedna krásnější než druhá. Říkalo se jim podle jejich barev - Smaragdová a Diamantová. Jednoho horkého léta zabloudil kdesi v hloubi pouště chlapec. K říčkám dolehlo úpěnlivé volání.

Byl jednou jeden tak skvělý malíř, že uměl klamat lidské zraky - nešlo poznat, kde končí obraz a kde začíná skutečnost. Sám císař ho pozval, aby zkrášlil jeho palác. Ale malíř byl zlomyslný chlapík a rozhodl se udělat z císaře hlupáka.

Jeden nadaný student fyziky se věnoval duchovní cestě a často jezdil za svým učitelem do hor, aby slyšel jeho přednášky. Jeho kolegům nešlo na rozum, jak člověk tak vědeckého zaměření může mít tak nevědecké zájmy. Ptali se ho, v čem je onen dvojí přístup rozdílný.