Jednoho mnicha, ponořeného do vnitřního života, se ptali, jak může být navzdory tolika úkolům vždycky tak soustředěný: "Jak utváříš svůj život, že jsi takový, jaký jsi, tak klidný a usebraný?"

Šli čtyři chlapci lesní pěšinou. Jeden byl námořník a vozil rýži z Číny, druhý byl krejčí a třetí byl švec. Čtvrtý snad ani žádnou práci neměl, byl to jen takový prázdný mluvka a uměl mluvit leda o sobě. Jak tak jdou, jdou, náhle kolem kráčí Číňan.

Mladý mnich a starý opat byli na cestách. Hoch dobře věděl, že složil slib chudoby a že nesmí nic vlastnit, ale zdědil po rodičích valoun zlata a nedokázal se ho vzdát. Nosil ho v tajné kapsičce na rubu roucha a velmi se o něj strachoval.

Když se člověk narodí, dostane do kolébky dvojí zrna. Velkou hromadu zrn černých. Ta znamenají nutnost: okolnosti, které nemůžeme změnit, to všechno, co musíme prožít, aniž na to máme vliv. Malou hrstičku zrn bílých. Ta znamenají to, o čem si rozhodneme sami, co vzejde z naší vůle: naši svobodu.

V jednom městě žili dva velcí boháči. První z nich byl kníže, který měl palác a krásnou zahradu. Druhý byl žebrák a bydlel na smetišti. Ten neměl nic, jen nevídané štěstí. Našel vejce ptáka Ohniváka. Z vejce se brzo vylíhne ptáče a kdo je získá, bude mít poklad nad poklady, protože pták Ohnivák má větší cenu než královský trůn.