Byl jeden učenec, který celý život hlásal, že člověk má právo dělat si, co chce. Tvrdil, že zákony neplatí, morálka je jenom pro slabochy, dobro a zlo jsou planá slova a člověk je ve všem všudy svobodný. V duchu svých názorů bez ostychu kradl a řadu let unikal soudu. Až jednou ho přece jenom chytli při činu.

Byl jednou jeden mladík, který velice dychtil být moudrý. Dny i noci jenom ležel v knihách. A ten se doslechl, že ve městě je mudrc, jehož učení má jméno Perly moudrosti. Mladík zatoužil ty perly získat a hned běžel do města. Běžel jak o závod, nehleděl vpravo vlevo. Vtom zakopl o opilce, který vyspával na ulici, a praštil sebou jako žok.

Jednoho dne se medvědovi znelíbilo být obyčejným hloupým medvědem. Vzal si do hlavy, že bude žít s lidmi, naučí se dělat všechno jako oni a tak se taky stane člověkem. Přidružil se ke mladému dřevorubci, aby s ním sdílel lidský život a co nejdřív všechno uměl.

Chudý rolník každou volnou chvíli proseděl u nohou svého Mistra a čerpal od něj mnoho poznání. V den jeho narozenin Mistr řekl:
"Rád bych ti udělal něčím radost. Splním ti, cokoli chceš."

Byl jednou jeden lékař a žil blízko bitevního pole. Válka zuřila. Lékař podle svého nejlepšího svědomí denně do úmoru rovnal kosti, šil rány, konejšil stovky zubožených těl. Ale pacienti, jen co se dostali z nejhoršího, odbelhali se zpět do divoké bitvy, kde utržili ještě horší rány a mnohdy i přišli o život, který jim tak odborně a ztěžka zachránil. Doktora se zmocňovala marnost, děsivá propastná marnost. Všechno, co udělal, ztrácelo smysl.